Toť otázka! Takové dnes už skoro kontroverzní téma, co? Ono to není jen tak, většinou jsou k tomu zapotřebí dva, no ale tak pojďme si to trošku rozebrat…letos je to přímo brutal babyboom in da house!
Někteří stavějí děti přímo na piedestal, první místo a považují je za ten největší a jediný smysl života. Druzí si dobrovolně vyberou bezdětný život, ať už pro to mají jakékoliv důvody. Co je podle vás správně? A je vůbec slovo “správně” na místě? Kdo vám dá odpověď na definici správnosti?
Já sama jsem si poslední roky říkala, že děti už asi mít nebudu…ne že bych je nechtěla. Spíš se ve mně neprobudil ten mateřský pocit nebo pud. Možná je to tím, že mí předešlí partneři už děti měli z předchozích vztahů a to naše případné společné nikdy nebylo na pořadu dne.
Možná tím, že jsem doteď s žádným mužem necítila, že bych rodinu chtěla…většinou se ze všech případů staly klasické přechozené vztahy. Možná je to tím, že jsem natolik citlivá a bojím se o své blízké, že jen myšlenka vlastního dítěte ve mně probouzí pocit úzkosti a bušené srdce při představě, že by se mu něco stalo.
Možná je to tím, že mě život zatím zaváděl jiným směrem a ne tím rodinným. Možná je to tím, že naši rodiče cestovat nemohli a tolik možností neměli a my jsme pořád slyšeli “Jen studuj, pracuj, uč se a cestuj, ať poznáš svět, hlavně se hned s někým neusazuj!!!” A jsme u toho. Jak pak po tom všem máme pocítit touhu po dítěti?
Je taky spousta rodin, kde jsou nefunkční vztahy a co pak z těch dětí vyroste? Znám celkem dost chlapů, kteří jsou k hovnu a může za to především jejich výchova a vztahy v rodině. Nebojte, znám i pár těch, co jsou skvělí, jen jich bohužel dnes není tolik. Ale tak pořád to nám (toho času) svobodným dává šanci, že?
Pak je taky spousta žen, které by byly dokonalými matkami, kdyby chtěly…nebo mohly. Některé nemohou a tak moc by chtěly. Některé mohou, ale nechtějí. Například taky proto, že je to obrovská zodpovědnost a mají z toho strach. Možná jsou natolik chytré a přemýšlejí až moc a nechtějí vychovat dítě, z kterého pak třeba vyroste grázl. Nebo jsou už tak sobecké, že po letech samoty už se nechtějí nikomu a ničemu přizpůsobovat. Nebo mají obavy, že by se o toho človíčka nedokázaly postarat a co pak? Nebo nechtějí přivést dítě do dnešní doby…i když která doba kdy byla nebo bude ta správná? Děti se rodily i za války, že?
Nebo některé stále odkládají mateřství na později “až bude líp, až budou mít více peněz, až budou mít lepší práci, až bude vhodnější doba, až se objeví lepší muž” apod. Každý má své důvody a ať je to jak chce, člověk by měl vždy rozhodnutí toho druhého respektovat, ať se jemu líbí nebo ne.
Myslím, že život je krásný jak s dítětem, tak i bez něj. Bezdětný život rozhodně neznamená konec, naopak může být častokrát i krásnější a naplněnější, vždy záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme. Navíc je stále spousta dětí bez domova nebo různě zněvýhodněných, kterým se dá pomoci.
Stejně tak je samozřejmě totálně nádherný život s dětmi, všechno má svoje. Jen se říká, že ženy, které dítě nemají, nevědí o co přicházejí. Což bude určitě pravda a je to možná dobře, než se trápit. Co si o tom myslíte vy?
Každopádně nám všem, ať už “dětným” nebo bezdětným, přeju nádherný život a ať vše zvládáme s lehkostí a humorem a aspoň jednou se zasmějeme každý den! 😉
Linda, toho času na vážkách…
7. února, 2021
Je to strašně těžké téma. Mám dvě úžasné malé děti brzy po sobě. Je to neuvěřitelně těžké, ta zodpovědnost, ta vázanost. Je to nezvratná věc. Když nemáte svůj den, období, chcete změnu, necítíte se dobře s partnerem už to není jen o vás. To co obnáší výchova, nemít absolutně chvíli pro sebe, ty děti vás první roky úplně pohltí. A upřímně i podle výzkumů jsou bezdětní šťastnější. Ale děti mě neuvěřitelný způsobem pomohli nahlédnout do sebe, vyrůst úplně jiným způsobem než bych byla jako bezdětná schopná. Učit se pracovat s emocemi, skoro si prožít znovu dětství, vyléčit zranění. Určitě je život bez dětí snazší když se nad tím člověk zamyslí, ale jako rodič bych to nikdy nechtěla jinak. Jsou to neuvěřitelní učitele, inspirace, motivace, ta láska je nekonečná. Občas se svému staru já směju, jaké jsem měla představí a očekávání ohledně mateřství a dětech. Ale i mě občas hlodá ta možnost volby, to že bych mohla mít snazší život, co by, kdyby… Jestli jsme se tou informovaností a antikoncepcí, prostě možnosti volby mít/nemít děti neuvrhli do postupného zániku. Tahle možnost volby není přirozená.
7. února, 2021
Ježíš, Baru, děkuji Vám za tak nádherný komentář. Až jsem slzy v očích měla, když jsem to četla. Nádherně řečeno, tak trefně popsáno. Děkuju za tyto slova a nejen já, určitě i další, kdo si to přečtou.