Dva měsíce jsem nedokázala napsat ani řádek…byla jsem líná, nechtělo se mi vůbec nic, taky to někdy máte? Ale že to bude trvat dva měsíce hmmm, to mě nenapadlo.
Ne že bych teda nedělala vůbec nic, práci jsem samozřejmě vykonávat musela (aspoň to nejnutnější), kdo by jinak za mě platil nájem, no ale jinak líná jak veš, bez nálady, smutná, občas naštvaná na svět. I nemocná jsem byla! A to dva týdny, no fuj! Koronáč to asi nebyl, ale kdoví. Test mi sice vyšel negativně, ale ležela jsem jak lemra dva týdny. Kamarádka naopak měla test pozitivní a neměla vůbec ale vůbec žádné příznaky, naprosto zdravá a za dva týdny doma sama vypila 4 kartony prosecca… to je možná ještě málo.
Každopádně k věci, co chci říct. Neměla jsem ani chuť psát, to už je co říct. Taky jsem se trápila tím, že práce kterou dělám, mě asi nebaví, že pořád málo pomáhám lidem, že to vlastně vůbec není přínosný, že nevím, co chci dělat, že nemám žádné sny, že ani nevím, co bych dělat chtěla, nebo dělat chci, nemám žádný projekt v hlavě, který by dával smysl a když někdo řekne práce snů, tak si nepředstavím nic… a další podobné věci. Prosím řekněte mi někdo, že to taky někdy máte!
Když už jsem byla z mého pohledu totálně v rozkladu, ozvala se mi kamarádka koučka, zda mám zájem o její 3 hodinové lekce zdarma v rámci nějakého programu, kterým musí projít. Řekla jsem si nejdřív, že to mě teď může úplně zabít, říct někomu nahlas, jak jsem zoufalá a nic nevím, nevím nic a tak pořád dokola. No ale pak jsem si řekla, to je asi znamení shůry, že to ještě nemám vzdávat, tak jsem do toho šla.
Možná už jsem byla taky vyřízená z toho, že jsem pořád sama, bez socializace, člověk se potřebuje s někým vídat, vždyť se ze mě stane už totální introvert!
A ještě jedna věc k tomu – pojďme si říct, že není normální, aby na konci dubna byly 4 stupně! Takže pokud jste někdo měl nebo máte podobný stav jako já, vězte že i to počasíčko jarníčko nás ovlivňuje a jak má být člověk kua pozitivní a v dobré náladě, když je venku hnus, chcanec, zima a sníh ještě v půli dubna? Takže tak. Hlavně klid. Nic se neděje, uklidňuju tím i sama sebe a už brzy, ale fakt už brzy tady to zasloužené jaro máme!!! A že si ho koukám konečně užít venku na max, i kdybych jen seděla venku na lavičce nebo ležela v trávě nebo u našich na baráku na zahradě, i to málo mi stačí.
Tolik k mému rozpoložení poslední dobou a proč jsem tak dlouho nenapsala ani řádku, už je to o dost lepší a teď jdu zamakat a zapřemýšlet nad tím, co vlastně chci. Jestli jen procházím nějakou krizí, nebo je opravdu ideální čas TEĎ se zamyslet a na rovinu si sama sobě přiznat a říct, zda tato práce nebo udělat změnu. Protože pokud ta změna má nastat, teď je vhodný čas!
Linda, proměnlivá
