A jaká je pro vás představa ideálního rána?
Já za mého minulého života začínala den jógou, meditací nebo protažením, pak dlouhá sprcha, skvělá snídaně, žádný spěch, čas jen pro sebe….ještě jsem si říkala, že by bylo dokonalé ráno, kdybych zažila skvělý sex, no tak občas jsem si to sama udělala, chlap široko daleko nikde….ach to bývaly časy. Teď blik, zpátky do reality.
Dnes jsem ráda, když mě hned po ránu nenasere synáček a stihnu se najíst v sedě.
O nějakém cvičení či prodýchávání zhluboka nemůže být řeč. A sice chlapa po boku teď mám, ale i kdyby chtěl, strčit mi ho tam ráno fakt nestihne. I když mu stojí jak stožár, při prvním pokusu vklouznout do mě se ozve v lepším případě roztomilé „maminko, maminko“, v tom horším řev malého tygra s opravdu „nenásilným“ tlakem na matku vstávej, sakra, já už chci ven z postýlky. V našem malém bytě, kdy spíme všichni společně v jedné ložnici nemůže být ani řeč o tom, zda postel slouží i k sexuálním radovánkám nebo jen ke spaní. Odpověď asi znáte, my jsme rádi i za to spaní, náruživí jsme holt v jiných částech bytu.
O to větší zážitek pak pro nás je, když jednou týdně na noc pohlídá mamka a my můžeme nejen že vyrazit, světe div se, mezi lidi, ale dokonce se i dle chuti oddat milostným hrátkám v naší posteli! Tak jsem si odvykla, že mi to minule už ani nešlo a vyžadovala jsem vrátit se okamžitě na pidi gauč do obýváku. Holt člověk je tvor přizpůsobivý a nakonec zjistí, jak málo stačí ke štěstí a i v bojových podmínkách se dá krásně a uspokojivě žít.
No to jsem trochu odbočila od představy dokonalého rána, takže zpátky k tomu.
Za mě představa dokonalého rána vypadá asi takto….ráno mě probudí pohlazení po vlasech a celém těle od mého dokonalého muže…pak mě otočí na břicho a pěkně romanticky mi ho tam strčí…nejprve přiráží jemně, pomalu…hned si zvyknu, tak přidá na intenzitě a pořádně mi to udělá, ideálně se udělá do mě, už jen to mě vzrušuje, ta představa, jak přiráží a přiráží a pak vyvrcholí do mě, no to je slast! Pak beze spěchu dlouhá sprcha, klidně společná, no a snídaně do postele od mojí lásky, co víc si přát! To je v podstatě taky taková jóga, když nad tím přemýšlím.
No a takto sladce, beze spěchu, si představuju dokonalé ráno. Že se tak děje maximálně jednou týdně, je teď vedlejší. Důležité je mít své představy, sny, jakkoliv to nazvete a jít si za tím. V našem případě například aktuálně hledáním většího bytu, od toho se odpíchneme…pak u toho píchaní třeba zůstaneme.
A co vy, jaká je vaše představa dokonalého rána?
Linda, toho času náruživá
