Matka pracující

Ženy, matky! Které jste pracující! Prosím vás pěkně, jak to děláte skloubit oboje – mateřství i práci? A navíc o prázdninách. Nejebe vám už z toho? Protože mně jo!

Prázdniny bych zakázala, teď už chápu ty rodiče, co mi to kdysi cpali a říkala jsem si, že nic nevydrží a jsou trapný, když nezvládají své dítka, haha. Lindo, Lindo ta karma!

Takže já nejen že pracovat musím, ale taky chci. Jsem jedna z těch matek, pro které je práce zábavou…no zábavou je možná příliš silné slovo, ale prostě udělá mi vždy dobře, když se můžu odpojit od života v plenách, ťuťu ňuňu, pořád dokola ta samá dětská písnička v televizi a tak…

To ale neznamená, že bych matkami na plný úvazek, které to navíc baví a odevzdají se dětem, pohrdala. Naopak, já je obdivuju. Jen prostě jsem jiná a jsem ráda tou, kým jsem

Mám dokonce kamarádku, která je tak odvážná, že si k jednomu dítěti (teď 2letému) přidala další (teď 4měsíční). Minule měl ten starší oslavu narozenin, kam jsem byla pozvaná i s mým roztomiloušem. První, na co jsem se těšila, byla sklenička prosecca a že konečně se na chvíli zbavím dítěte, ten si bude hrát se sobě rovnými a já si taky pokecám se sobě rovnými. Byl tam ještě jeden manželský pár s dvěma dětmi. Nejdřív debaty o dětech, to jsem nějak přetrpěla, naštěstí u druhé skleničky to přešlo k debatám o životě – jooo, to mě baví víc.

Pak jsme šli společně na pískoviště, no a já si povídala s muži na lavičce a byla ráda, že konečně vypnu a nemusím řešit potomka, no a Vanda, ta kamarádka si celou dobu hrála na pískovišti s dětmi, stavěla bábovičky a věnovala se jim. Zdůrazňuju, že vůbec nebyla potřeba, protože děti si úplně v pohodě vyhrály samy a nikdo se jim nemusel věnovat, ale ona prostě chtěla. Protože je taková. Protože je odevzdaná matka, která je tady pro své děti a jak mi sama řekla, je a bude tady vždy pro ně, to je její role a pro to se rozhodla. Jasně, pracovat nemusí, má manžela, který vše zajišťuje a kompletně živí rodinu, ale i tak…má to prostě tak. Děti jsou pro ni vším a obětuje jim naprosto vše.

A co tím chci říct? Že každý to máme jinak, každá jsme jiná a to je potřeba akceptovat a respektovat. Ať si každý dělá co chce, podle mě je nejhorší stále poučovat a tzv. vychovávat za mě. V tom je nejlepší můj táta. Ten ví nejlíp, jak bych měla vychovávat svého syna a nevyžádané rady poslouchám skoro každý den. Ale už jsem se naučila to vypouštět.

Ono by toto vše vydalo možná na samostatný článek, ale zpátky k té práci. 

Takhle to mám já, pracuju částečně online, co to jde, a pracuju každý den v každé volné chvíli, každé minutě, která se naskytne. Ráno, v průběhu dne, odpoledne, večer. Do toho si někdy chci zacvičit, třeba i něco přečíst, zameditovat, taky ráda žiju v čistotě, takže často uklízím, taky musím několikrát do týdne uvařit…toho času pak moc nezbývá.

A čím je moje malá kopie větší, tím míň času na práci mám, protože se mu snažím věnovat. Takže opravdu nevím, co bych si počala bez školky, do které jsem ho začala letos dávat aspoň na 2 dopoledne týdně, to je najednou božský čas jen pro mě, ach! Člověk se naučí být vděčný za maličkosti.

Teď v létě je to náročné dost, často mi z toho už hrabe, ale zatím se směju a neskončila jsem ještě v Bohnicích, tak asi dobrý. Často teď dělám to, že vyrazím někam do dětského koutku, vezmu si notebook, dítě se vyběhá, já mám 2 hodiny klidu a u toho udělám spoustu práce. Horší je, když venku prší, to se ta dětská centra hned naplní a hučí mi v hlavě už když tam vejdu, ale tak holt se kousnu a snažím se to odizolovat, nemám jinou šanci na přežití.

A jak to děláte vy, jak se vám daří skloubit mateřství s pracovním životem? Samozřejmě je pro mě můj syn priorita, ale taky je pro mě důležité být šťastná a sama se sebou spokojená a pracovat na něčem, co mi dělá radost, co mi dává svobodu a nezávislost…díky čemu si pak můžu plnit sny, cestovat a dělat šťastnou sebe i mé nejbližší. A proto se realizovat v něčem musím.

Linda, aktivní