Abych si jen nestěžovala, že je dnes spousta skvělých žen single a nic pro změnu nedělají, rozhodla jsem se přihlásit na seznamku. Ať tomu teda dám šanci, potkat tam tu moji spřízněnou duši.
No tak nejprve to vypadalo i celkem nadějně, když jsem potkala Osvalda (obdivuju odvahu některých rodičů, co se týče pojmenování svých potomků), kluka od filmu, který mi dal pár nádherných dnů, říkal jak jsem krásná a další komplimenty, vzal mě na výlet do hor, po dlouhé době jsem se cítila ženou!
No a po Jakubovi – masérovi, který o mě nejevil zájem – to pro mě byl dokonalý narozeninový dárek. Poprvé jsem totiž Osvalda viděla na moje narozeniny. Možná mi už tehdy mělo být divné, že po pár drincích chtěl jít hned do postele, ale poslechla jsem klasicky náš ženský sebeklam – neeee, to je v pohodě, dej mu šanci. Chtěla jsem ho pak poznat víc a myslela si, že spolu budeme chodit a vídat se pravidelně, ale on po třetím setkání, kdy teda i proběhl sex, nic vážného nechtěl a že by mě občas přišel jen ošukat a tím to končí…hm, tak nic, oklepat se a jdeme dál.
Pak přišli 3, jejichž jména už si ani nevybavím, ale abych s každým nechodila jen do hospody nebo na kafe, což už mě přestávalo bavit, řekla jsem jim, že se potkáme u nějakého sportu. S jedním jsem šla běhat a pak už se nikdy neozval. S dalším jsem šla bruslit…už se pak nikdy neozval. No a s tím třetím šla na procházku do Stromovky a poté, co jsme chytli snad nejbrutálnější slejvák století a já byla mokrá až do kalhotek, se rozloučil, že takovej slejvák teda fakt nedává a utekl na tramvaj.
Co vám budu povídat, jeden gentleman vedle druhého v té naší zemičce české.
Pak se objevil naštěstí Gerard, Francouz, s kterým to konečně vypadlo nadějně! Řekla jsem si, že se nejdřív poznáme, než „něco“ proběhne. Po 4 schůzkách jsme si bezvadně porozuměli i v posteli. Podle gest a detailů bych si myslela, že mě má rád a chce se mnou chodit, ale…….. světe, div se, nebylo tomu tak. Potom, co jsem ho jako už několikatého donutila k vyjádření, proč tedy ne nebo jak to teda má, mi řekl, že to bere jen jako nezávazný vztah se sexem a že se mnou do budoucna nic neplánuje…ufff bum!
Co je to za lidi proboha? Proč na začátku tvrdí, jak chtějí vztah a přitom chtějí jen dostat holku do postele a jakmile se tak stane, čus buřt, nazdar šáteček? To já jsem narozdíl od těch slabochů aspoň vždy upřímná. A ještě se snažím vyučovat upřímnosti i je! I když jsem já ta, kterou to teď bolí, snad to do budoucna jiné z nás pomůže.
No takže toto bylo mé skóre ze seznamky, ještě jsem pak potkala dva – s jedním šla na čaj (shodou okolností taky Francouz) a už se pak nikdy neozval, přestože jsme se loučili větou „Uvidíme se v pátek, těším se.“
A s tím posledním – Michalem, Čechem jako poleno, jsem sice měla společné zájmy, téma, sport, koníčky, nastavení a pohled na život, ALE! Jediná kapka přitažlivosti, jediná touha, nic, prostě nic, nebral mě, nepřitahoval a mohla jsem si stokrát opakovat, že je jinak skvělý a chce být se mnou, ani ťuk. Takže jsem to po pár setkáních ukončila a řekla mu pravdu, že to tam nemám a asi ani nikdy mít nebudu, jak se znám.
Takže tak, milé dámy, asi chápete, proč už seznamkám šanci nedávám. A jak to máte vy, našli jste tam lásku?
Linda
