Asi každý z nás se něčeho bojí, má obavy, bojí se zkusit novou věc, bojí se změnit práci, kde je nešťastný, opustit nevhodného partnera, zariskovat…to je jen výčet pár věcí, zkrátka každý z nás bude mít něco, co ho TEĎ aktuálně tíží, může se to proměňovat v čase. Překonáte jednu věc a objeví se další, ale ten pocit, když to překonáte….ufff wow, ten je, co?
Poslední dobou jsem dost přemýšlela nad mými strachy. Jak se mi v čase proměnily, co mě tíží dnes, co mě tížilo kdysi. A byla jsem překvapená. Nejprve mi přišlo, že jsem kdysi bývala odvážnější, rozhodnější…že to, nad čím se zamýšlím dnes a dlouho a ztrácím tím čas, bych dříve měla mnohem rychleji vyřešené. A došla mi jedna podstatná věc, která to ovlivnila – karanténa time a osamělost, minimální kontakt s lidmi. Stal se ze mě introvert.
Minimum setkání, jen pár důležitých telefonátů sem tam, zúžení komunikace, zaměření, mnohem méně práce…tohle všechno způsobilo, že jsem si odvykla komunikovat s lidmi a teď mám problém zavolat klientovi, co teprve získat nového, hahaaa, tak to je přímo nadlidský výkon!!! Stydím se, nechce se mi vlastně nic dělat (a nejradši bych taky nic nedělala, sakra princi, už přijď a vysvoboď mě!) a až konec měsíce, kdy není z čeho brát, mě donutí k akci. Smutné, že?
Takže velké prořídnutí bankovního účtu způsobilo, že jsem si uvědomila své strachy a hlavně – že se jim sakra musím postavit, když chci něco získat a ještě lépe – změnit. Snažím se, snažím, přiznám bez mučení, že to vůbec není jednoduché po půlroční pauze. Avšak snažím se. Vždy si řeknu – o nic nejde, co se stane, když to nedopadne? Když tě odmítnou? Když to nevyjde? Že ti řeknou NE? NIC! Vůůůbec nic se nestane, prostě každý má právo říct, co chce a co nechce. A hlavně ty co? Zvedneš hlavu a jdeš dál, vůbec nic se neděje, nedopadlo toto, dopadlo jiné, hlavně si neber věci osobně!!! Základní pravidlo číslo jedna, uchrání tě před spoustou smutných chvil.
Nehledě na to, že ti zatím vždy život ukázal, že vše se děje, jak má a kdy má, je to tak? JE. Taky že každé odmítnutí či neúspěch tě nakoplo k jinému úspěchu a ještě lepšímu životu, práci, chlapovi (dosaďte si dle situace), zkušenosti.Tak co? Nějaké strachy z odmítnutí, z neúspěchu, z čehokoliv, jsou přece takové prkotiny. Obrovská pravda je ve větě, že když nejde o život, jde o hovno. Takže dle toho, prosím pěkně, žijme. Riskujme, kde sami chceme a nejde tam o život samozřejmě. Zkoušejme nové a nebojme se ničeho. Protože až nám to jednou ta s kosou spočítá, tak v té poslední chvíli budeme vždy litovat jen toho, co jsme neudělali. A nikdy ne toho, co jsme udělali.
Někomu pomáhá, že si dá motivaci. Například se po zvládnutí těžké, pro něj nepříjemné situace, odmění něčím, co mu udělá radost, co není jen tak běžné, něco, po čem delší dobu touží a to ho namotivuje k postavení se svému strachu.
A víte, co se říká? Že dost často překonání strachu vede přesně k tomu, co jste vždy chtěli a co vám přinese štěstí. Co vás láká, ale báli jste se, ať už sebemenší nebo sebevětší blbosti.
Toliko mouder za mě dnes a jdu si na to potvrzení dát v těch 30ti stupních dnes zmrzlinu s baileys!
Jaké jsou vaše rady, tipy, inspirace, či motivace na překonání vašich dílčích strachů? Podělíte se a inspirujete ostatní?
Linda, porážející strachy!
