Jaké máte sny a touhy? Plníte si je? Jdete si za nimi? Ja už se delší dobu zabývám v hlavě tím, co chci. A stále to nevím. Je to děs, je to děs, je to děs a můžu mlátit hlavou o zeď , za boha nemůžu přijít na to, co chci dokázat a v čem! Ba ne, na jednu věc jsem přišla – vždy jsem chtěla šťastnou rodinu.
Muže po boku, takového s kterým budu šťastná a společně překonáme všechno. S kterým se budu smát každý den, spřízněnou duši. Chtěla jsem se starat o něj a naši rodinu a mít svůj malý projekt nebo byznys, nebo jak to nazvat, bokem, který by mi generoval nějaký příjem. Ale to hlavní, co jsem chtěla, byla podpora mého muže. No a mám to? Ha, nemám!
Jsem pěkná 35letá žena, poměrně nezávislá. Jasně, svůj byt nemám, bydlím v nájmu, protože pořizovat si byt na kraji Prahy s vidinou hypotéky na xxx let, uffff to ne. Tyhle dlouhodobé finanční závazky mě vždy děsily. Takže sice bydlím v nájmu, ale za to v hezkém moderním bytě.
Mam práci, kde si organizuju čas sama, mám čas na koníčky, které chci, mam se vlastně parádně ve srovnání s lidmi z některých chudých světových států, jasně. Ale proč mám pořád pocit, že mi něco chybí? Že mi život utíká čím dál rychleji a já nic netvořím, nebuduju, nemám žádné sny, protože pod tíhou práce jsem na všechny zapomněla? Sakra, co jsem chtěla vždy dokázat?
No a je to tady. Ten muž – to je celkem zásadní, chybí a chybí už 3 roky. Samozřejmě se nebavím o sexu, na to by se vždy nějaký kluk či kamarád našel, nebo si to udělám sama, víme. Ale na ten vztah!!! Bože, proč je to dnes tak těžké najít někoho s kým chcete strávit delší čas než pár rande a pár nocí a hlavně – bude to vzájemné?
Myslím, že jsme my ženy moc dokonalé. Většina z nás se o sebe stará, zdravě jí, cvičí a tak dále, všechny ty věci, díky kterým se udržujeme, no to je sice fajn, ale stejně většina chlapů si chce na něco „sáhnout“. Takže si myslím, že to dnes neděláme kvůli nim, ale samy kvůli sobě a chceme být každá pořád o trošku hezčí než ta druhá.
Pak víme, že muži nemají rádi úplné slepice. No tak co my? Chodíme do různých kurzů, lekcí, vzděláváme se, chodíme na jazyky. Pak zase čteme, že člověk potřebuje změnu. No tak zkusíme další věci – nové sporty, tanec, jógové stoje na hlavě a podobné akrobatické záležitosti, až zjistíme, že sice fajn, změna to na čas byla, ale vnitřně nám to nevyřešilo nic. Nekomentuju, že vaříme nebo se učíme vařit, zkrátka být ve všem skvělé, aby nám ten kluk neodolal!
No a holky možná v tom je právě ten problém – my vším tím neustálým zlepšováním se ve všem, se stáváme odlišným živočišným druhem! Přiznejme si, která z vás by chtěla dokonalého chlapa? Já teda ne. Jasně, líbí se mi vyrýsovaný Bradley Cooper nebo Ryan Gosling aaaachhhh! Ale mít ho doma? To bych jedla asi už jen vodu…navždy!
No nic, takže tudy cesta nevede. Buďme samy sebou a taky – nechovejme se jako muži. Buďme tím, čím jsme – jemným stvořením, které potřebuje a hlavně chce ochránit. Dejme těm našim klukům šanci, ať mají důvod cítit se muži! Jasně, cvičme v rytme a jezme zdravě a odebírejme přehled o světě klidně 24 hod denně, ale dávkujme těm hochům postupně, co umíme. Ať se hned nezaleknou a neutečou k jiné, která jim dá pocit, že potřebuje pomoct a obejmout.
Teď mi došlo, že jsem od těch přání došla zase úplně jinam, a to klasicky k mužům, nevadí, tak v dalším článku se k tomu zase vrátím…možná.
Linda Linduše, aktuálně lehce opilá z vaječňáku.
