Život v zahraničí. Toužíte po něm? Láká vás stále víc zkusit si třeba na chvíli život jiné / cizí zemi? A co vám v tom brání? Strach? Práce? Vztah? Málo odvahy opustit stávající zaměstnání? Pocit jistoty který máte a bojíte se, že byste o cokoliv přišli? Že nebudete mít z čeho žít?
Tak nějak jsem uvažovala i já, než jsem si sedla a sepsala na papír, jak to udělat, abych mohla aspoň na měsíc vypadnout. Už jsem měla dost jenom povídání o tom, jak bych chtěla, co bych chtěla, jak to jednou udělám a podobně. Vzala jsem tužku a papír a reálně začala psát, jaké kroky je potřeba přesně udělat pro to, abych mohla odjet. V průběhu toho jsem si začala vizualizovat můj život v zahraničí.
Vybrala jsem si tehdy Portugalsko, protože jsem se chtěla naučit portugalsky, zároveň to není z ČR tak daleko, zároveň je tam krásná krajina i moře, resp. oceán, no a taky to není zas tak velká země, že by tam byl přetlak turistů a hodně lidí, což já nemám moc ráda. Vybrala jsem si Lisabon a to v období říjen/ listopad, kdy tam už vůbec tolik turistů nejezdí, abych měla větší klid a zároveň se zlepšila v jazyce. Přihlásila jsem se do školy, nejdřív na týdenní kurz a potom, co mě to chytlo, jsem si zaplatila ještě pár individuálních lekcí. U mě šlo hlavně o to naučit se jazyk a taky věnovat se sama sobě a nemluvit česky. Zásadní bylo nepotkávat se s Čechy a Slováky, ale pouze s místními, abych se rychleji naučila řeč. A ejhle! Toto vše se povedlo, nakonec jsem v Portugalsku „skejsla“ rok, jak jste si jistě všimli už během psaní mých zážitků z Portugalska, kde jsem skončila posledním článkem z loňského března, kdy se začal šířit covid a to na čas změnilo úplně všechno. Jak se totálně změnil můj život, se dočtete postupně v dalších článcích, ale zpět teď k tématu života v zahraničí, a toho, co tím chci všechno říct.
Chci říct, že to všechno jde, když opravdu chceme. Sama jsem vždy podobné řeči shazovala, až jsem si jednou řekla dost a začala přemýšlet, jak to udělat, aby to bylo možné i pro mě.
V zahraničí jsem vždy odvážnější, víc vysmátá, bez starostí , vše vidím lépe. To je pro mě zásadní informace, jak žít ideální život dle mě a nestresovat se (nebo ne tolik 🙂 ) a to rozhodlo.
Co je nejdůležitější v mém případě pro život v zahraničí, nebo spíš co hlavně mi to dává pro můj život a zlepšení kvality mého života, je odvaha, pohoda, sebevědomí. Jsem odvážnější, víc “happy”, bez starostí nebo spíš nemám zbytečný starosti, kterými jsem v Čechách obklopena, ale řeším jen ty důležité věci a víc si užívám maličkostí a každodenních chvilek.
Uvědomuju si, kolik krásných věcí je na světě zadarmo a jsem za ně vděčná. Víc si věřím a mám pocit, že dokážu vše, pro co se rozhodnu. Máte to taky tak? A proč se stejně necítíme a nechováme doma? Proč se doma necháváme přemoci strachem a tím, co si myslí ostatní? Možná tou všeobecnou náladou tady, možná tím, s kým se vídáme, možná je to naší rodinou, i když to myslí dobře, možná je to opravdu tím sluncem, proč jsou lidi u moře happy, každopádně jsem se rozhodla, že takhle to pro moji psychiku dál nejde a že mám jen jeden život, takže jdu zase sepsat kroky, jak žít můj ideální život a to obnáší, žít alespoň 3 měsíce v roce v zahraničí. Tak! Jdu na to, sepsat to, co je pro to potřeba, spouštím vizualizaci a do půl roku jsem pryč!
A jak to cítíte vy? Láká vás život mimo ČR nebo ne? A máte tipy/inspiraci, jak toho docílit?
Linda, moc toužící cestovat
21. září, 2023
interesting news