Helooou, jsem tu zas!
Takže koho zajímá můj příběh? Vy, kdo mě čtete, víte, že jsem hoooodně upřímná a píšu, co si myslím. Komu se to nelíbí, ať to nečte a koupí si Cosmopolitan. Ne drink – časopis, aby bylo jasno! No a asi potom hned i ten drink, to se střízlivá číst nedá.
Každopádně zpátky k ptákům. Budu s vámi sdílet můj život, mé zkušenosti, to, co zažívám. Třeba se v tom někdo najdete, nebo to třeba někoho inspiruje. Já kdybych něco podobného četla, než jsem měla dítě, možná si ušetřím litry vypitého vína a nervů.
Na začátku ještě chci říct, že obdivuju vás všechny, ženy, matky, které jste samy s dítětem. Je to kua dřina a to mě asi ještě dost čeká haha, ale prostě obrovský obrovský veliký obdiv! A vám všem přeju, ať se vám vesmír odvděčí tak, jak si nejvíce přejete. Resp. tohle přeju úplně všem lidem, pokud teda nejste zákeřní a zlí, vy radši táhněte svobodně jinam, vás tu nechci, čau.
Takže kromě jiného vám taky popíšu, že s dítětem svět nekončí. Jak to jde nebo spíš jak jsem to dělala a dělám já (nikdy ale netvrdím, že tak je to správně), abych žila dál svůj krásný život a nejeblo mi a ještě si ideálně i užívala každý den…no tak dobře, každý asi ne, ale tak skoro každý. 😉
Ukážu vám taky, že je možné s tím malým krakenem i cestovat a jak to udělat, abyste to vy i dítě přežili ve zdraví – zejména psychickém.
Když jsem otěhotněla, řekla jsem si, že svůj život s dítětem nechci měnit. Do prkýnka jasně, že to bylo naivní, ale tak to jsme na začátku všichni – já si třeba myslela, že se mi narodí dítě, co bude po otci furt spát – no tak ani omylem, ten malý ďáblík je efektivní jak maminka, spaní je ztráta času. A taky jsem si myslela, že bude bezproblémový, nebude řvát ani plakat, přece já jsem taaaak pozitivní! Nooo tak to je dítě dvou tváří, ale to popojedem. Důležité je, že moje představa byla co nejvíc ho aplikovat do mého života a ne že já se total poseru a na vše vyseru a už jen matka, matka, matkaaaa.
Takže! S ním cestuju. Někdy sama, někdy s někým, někdy to jde hůř, někdy líp, ale jde to!!!
Chodila jsem s ním dokonce i na rande. No co, aspoň rovnou poznáte, jestli ten chlap za to stojí a neztrácíte čas. Není to sice úplně jako kabelka, protože tu kam položíte, tam ji najdete, to se o mém andílkovi říct rozhodně nedá, ale test je to dobrej a navíc když to nejde jinak? Přece s ním nebudu sedět doma. Co bych z toho života měla, já i on.
No a světe, div se, takhle jsem se dokonce seznámila s mým klukem! Takže, dámy a pánové, jsem živý důkaz toho, že vše je možné a lásku můžete potkat i těsně před 40-kou!
A taky – že všechny ty prožité srač.y a ti nevhodní muži pro mě a proplakané dny a noci za posledních 20 let za to stály!!! YES!
Děkuji!
Linda, vděčná.
