Shrnutí posledního týdne…včera nám začal nový čínský rok, tentokrát krysa. Je to i začátek nového dvanáctiletí a prý se nám letos spousta věcí splní a začne dařit, pokud se dobře rozmyslíme a nastavíme cíle správně. Já bych možná měla nejdřív začít víc přemýšlet a pak teprve jednat…tak uvidíme, jak tomu letos bude. Třeba konečně vydám tuto knihu? O, bóže, áááno, kéž by!
Každopádně tento týden byl dost plný zážitků z místní kultury. Nejprve tedy surf, který mě zase totálně rozbil, vždy odcházím naprosto zničená, ale šťastná.
V úterý večer skvělá akce u Mariana doma, ozval se po dlouhé době a jela jsem večer k němu, vařili jsme, povídali, zpívali, kluci hráli na kytaru, byli jsme 4 – kromě Mariana ještě Mauro a třetí byl kamarád původně z Venezuely, zapomněla jsem jméno. Krásné to bylo. Dům kousek v horách, nádherný rustikální dům na samotě, skvělá atmosféra, parádní zábava, záchvaty smíchu jsem měla celý večer. Kluci taky skvěle surfují, tak mi dali tipy a prý mě někdy vezmou s sebou, tak uvidíme, zatím se tak nestalo, snad se tak brzy stane! Děkuju nahoru.
Další večer ha, luxuska! Přes den výlet s taxikářem a jeho sestřenicí, večer party u nich doma – vařili jsme chobotnici a vypili hodně vodky…hodně rumu…spát jsme šli okolo čtvrté a já druhý den měla takovou kocovinu jako opět už dlouho ne! Party se lehce zvrhla v protančené tenisky, nic víc, zatím tady nemám choutky s nikým spát, nikdo z nich mě zas tolik nebere, ano, Mariano ano, ale zatím se to v tomto směru dál nevyvíjí a já to nechávám plynout a na nic s nikým netlačím, věřím, že co se má stát, to se stane. Snažím se věci tady brát jak přichází a žít teď.
Od úterý taky bydlím v novém, spolubydlení s Alize a Tonym. Je mi tam fajn, míjíme se doma, takže v tomto ohledu dobrý a líbí se mi bydlení, tak doufejme, že to takto v dobrém bude až do konce mého bydlení u nich.
No a jak si tady tak žiju a poznávám místní a místní kulturu – snažím se tady totiž žít jako místní, ne jako turista, tak jsem to chtěla a tak konám – a vidím jak a v čem tady žijou, říkám si a vážím si toho, jak se v Čechách máme krásně. ne že by jejich bydlení bylo špinavé, to ne, ale není tak hezké, tak moderní, tak čisté jako si žijeme my doma, nebo většina z nás. Do toho pracují 6 dní v týdnu, mají jen jeden volno a s tím jsou taky v pohodě a smíření. A všichni mi tady přijdou šťastní.
Musím říct, že je to tady pro mě velmi poučné. Nestresují se, netrápí zbytečnými věcmi a žijou…každý den, jak nejlíp umí. Sama si uvědomuju na sobě, jak jsem tady zpomalila, je mi dobře na duši, jasně, sem tam je mi smutno a není to vůbec jednoduché a pohádka, jak by si někdo představoval, ale dává mi to hodně. Každý den tady mi dá hodně, být sama se sebou, v cizí zemi, mluvit cizím jazykem, který stále tolik neovládám…bez svých blízkých, rodiny, kamarádů a lidí, které mám ráda, ale co se dá dělat. Sama jsem si to vybrala, tak s tím pracuju a poznávám sama sebe. Občas si vnitřně sáhnu na dno a ano, dost často tady musím dělat kroky mimo moji komfortní zónu, nicméně pokaždé si řeknu – co tě nezabije, to tě posílí a za pár dní, měsíců toto všechno oceníš a hlavně – JSEM DOBRÁ!!! Jsem skvělá, že jsem tu a že to dávám a snažím se!
Z těch příjemných věcí je to taky skvělý doping a dobití sebevědomí. Muži tady o mě jeví zájem, jsou galantní, chtějí se mnou trávit čas a chovají se jako MUŽI. V tomto ohledu je to velmi příjemné. Zároveň si nedovolí víc, pokud já sama nechci. Přesně jak to má být.
Uvidíme, jak se věci budou vyvíjet dál…plán je takový zůstat do poloviny března, dokdy mám bydlení a pak se vrátit domů…pokud se nic nezmění, tak se stane.
Linda, objevující
