Dnes je úplněk a mělo by se ukončit vše, co nás trápí a oprostit se od toho. Tak já se oprošťuju od Lukyho, Filipa (ten od kámošky z práce) a všech pro mě nevhodných můžu.
Každopádně zásadní moment, kdy jsem včera dopoledne napsala Lukášovi pravdu, co k němu cítím. Teď to ví a mně se po probdělé noci ulevilo. Řídím se svým heslem “Nelituju toho, co jsem udělala, ale toho, co jsem neudělala”. Samozřejmě nic, napsal, že ho to mrzí a budeme jen kamarádi, ale co už. Zkusila jsem to a nebála se. A o to jde!
Za kámoškou přiletěl o víkendu bratránek z Austrálie. Šli jsme na drink, byl milý a dobrý pokec. Pak že teda, jestli u mě může přespat, protože už bylo k ránu a nechtěl budit kamaráda, u kterého teď spí. Tak říikám oukej, jasně. Šli jsme ke mně, on se svlíkne a že jdeme na to!! Já vykulila oči a říkám COŽE??? Ufff, tak to teda NE! Je fakt umění přijít s klukem domů a ve chvíli, když vytáhne ptáka, říct “Ne, já nechci”. Ale prostě jsem nechtěla no… Fakt jsem myslela, že chce vedle mě jenom ležet. Nebo v obýváku. Nevadí. Někdy jsem fakt úplně blbá.
A navíc – vždy mě chce někdo, koho já ne! A opačně. Klasika. Sakra kde je ta spravedlnost prosím??? Teď zas – jeden známý, jak se mu moc líbím atd a já co? Nechci, nebere mě, starý je, nesportuje, vůbec ani trochu. To takhle přiběhnout Luky nebo Filip, šup a hned jsem u nich. Ale to ne, že.
Filip vůbec nic, ten se mě očividně bojí, resp. bojí se silných žen. A já silná žena jsem, proto vedle sebe chci silného muže.
Každopádně taková malá útěcha – když jsme byli na tom drinku s Australanem, v baru, kde “vyhazuje” ten můj kontakt z nedávna alias charita, tak jsem tam dostala šatnu zadarmo. Aspoň něco z té charity mám, šatna zdarma se fakt vyplatí. Bože, proč se neseznamuju aspoň s barmany??? Vyšlo by mě to líp a kurevsky levnějc, no nic.
Do nového roku jdu s cílem věnovat se sama sobě, tomu, co mi dělá radost, dojít k tomu, co mě pracovně baví a naplňuje a z toho rozjet pořádně a úspěšný byznys, který mě bude živit. Být šťastná v každém okamžiku každého dne a žít každý den naplno. Nehledat žádné náhražky, dívat se vždy dopředu a s úsměvem jít dál a přijímat s úsměvem a radostí vše, co mě potká. Půjdu si za tím, co chci, a vše, po čem toužím a co chci, se mi splní! Amen a děkuji!
Linda věřící v dobro!
