Opět pár novinek z mého života, než mě z toho už klepne.
Sblížila jsem se víc s Lukym, ale čistě kamarádsky. Byli jsme spolu na koncertě v O2 aréně a na večeři a na pivo. Já zase očekávání, to podělané očekávání! A co? Nic. Takže jedeme dál, prostě mě nechce.
Taky jsem šla na večeři s tím vyhazovačem z baru. Musím říct, že moc milý člověk a férový a upřímný, ale nebylo “to” tam z mé strany, žádná chemie, nic, naštěstí on je po rozchodu, takže taky nechce nic teď rozjíždět = značka ideál. Asi poprvé v životě jsem měla radost, že mě chlap odmítl. Tak to mělo být a super.
No a ten kolega od kamarádky z práce. Ten se mi líbí moc (ty bláho, teď to vypadá, že snad ani nemám nároky nebo co, že? Když se mi každý líbí…nebo jsem zoufalá?). A překvapilo mě samotnou, nakolik mě zaujal. Ale…… zase NIC. Pro změnu. Neflirtuje se mnou, nevyvolal žádnou akci, prostě nic, nic, niiiiiiiic. Potkala jsem ho v neděli na jedné výstavě, moc mu to slušelo. A nic, pozdravili jsme se a šel dál. Dnes ráno jsem ho potkala u kámošky v práci, kam jsem šla nenápadně na kafe, že, tak najednou. Pozdravili jsme se a …….. nic.
A aby toho nebylo málo, ještě jsem mu psala na WhatsApp dnes kvůli věcem, co jsem mu slíbila pracovně poslat, no a nic. Posláno, odpověď: “Děkuju, jsi zlatá.” A to je vše.
Žádný pokus o flirt, prostě nic.
Doprdele, proč mě ti chlapi nechtějí??? Doufám aspoň, že mi dopadnou kšefty na příští rok. Když už nemám štěstí v lásce, tak aspoň v té práci. Ach jo, jsem smutná. Chci už muže po svém boku. Chci a chci a přeji si to!!! Pro mě vhodného.
Linda smutná.
