Pár dní jsem nepsala, nepřišlo mi, že je o čem, ale zato dneska teda je! Asi erupce na slunci nebo nevím, ale nejprve hodinový telefonát s Olafem, nejdřív jak mě miluje a nemůže beze mě žít, pak výčitky, jak bezcitná jsem atd atd bla bla bla bla blaaaaaa.
Do toho mi večer psal můj ex ex (rozuměj Alex, s nímž jsem chodila před Olafem 5 let a rozešli jsme se už loni), mimo jiné to, že mě má pořád po roce a půl od rozchodu rád. Tak to mě rozsekalo. Opravdu asi chlapům nikdy neporozumím. Přijde mi toto všechno jako jedna velká tragikomedie. Ano, kdyby na mě neječel pokaždé, když jsem se večer zdržela při příchodu domů a ano, kdyby nežárlil a neřval jak pavián, mohli jsme být stále spolu…kdyby kdyby…haha.
Kdybych měla postavu po mamce a ne po tátovi a souměrný obličej, mohla jsem být supermodelka! Bulshit.
Tím dnešek ještě neskončil. Šla jsem na večeři ke kamarádce Míše, která mě se svým přítelem pozvala na večeři a ještě jednoho jejich single kamaráda. Nový člověk k rozšíření mých zmatených obzorů!!!
No takže večeře TRAGÉDIE!!! Takhle – nechci se rouhat, ale prostě to byl tak ošklivý muž!!! Sakra jak si moje kamarádka může myslet, že by se mi líbil, bral mě, přitahoval mě? Bleeee uf uf, ani náhodou! Asi je to tím, že ano, uvnitř fajn chlap, působil jako dobrák a logicky proto ho mají rádi a jsou kamarádi. Ale já nebudu s někým jen proto, že je dobrák přece! Potřebuju, aby mě přitahoval a líbil se mi a ne že mi bude nevolno pokaždé, když mě bude chtít políbit. Že by mělo dojít k sexu už si vůůůbec neumím představit.
No nic, jdeme dál, večeře příjemná, dost jsme se cinkli všichni a bylo to fajn, víc takových zážitků s kamarády, to ano a tím to končí. Pan mě ještě zavezl taxíkem domů, přestože sám bydlí na opačné straně Prahy, říkala jsem mu, že nic nebude, že opravdu není třeba, ale nedal se. Možná doufal do poslední chvíle, každopádně dodoufal ve chvíli, kdy jsem mu zavřela dveře od taxíku před nosem a utekla domů. Nicméně opet – budu to na závěr hodnotit pozitivně – je to gentleman a doprovodil mě domů a zaplatil to. Tak! Alelujah, amen!
No uvidíme, kam se mé kroky budou ubírat dál, každopádně doufám, že vyjde Austrálie a budu moct tam po Vánocích odletět a taky doufám, že do té doby si konečně ujasním, co chci dělat a vrhnu se do toho a budu šťastná!
Pro dnešek vše, slovem “šťastná” to ukončuju a jdu si číst a spát.
Už zase šťastnější Linda (víc než minulý týden).
