Dva měsíce za námi a…jakýpak máme posun? Tak nejprve jsem potkala nedávno náhodou na ulici svoji první velkou lásku. Neviděla jsem ho tak 8 let, od našeho rozchodu…no a lehce mě to vzalo…vypadá výborně a ….. ne, neměnila bych nic na svém rozhodnutí. Vím, že rozchod byl pro nás tehdy správný, potkala jsem ho moc brzy a tehdy ve 20-ti neocenila jeho kvality do života.
Přesto mi pak bylo tak strašně smutno a cestou domů jsem si sedla k řece – koncem října, venku kosa!!! – a brečela…a brečela a brečela asi půl hodiny a bylo to potřeba. Brečela jsem nad ním, nad dalšími nepovedenými vztahy, nad sebou a brečela…až jsem se zalykala a pak dobrečela a co? No pak jsem se zvedla, sama samozřejmě a šla domů. Koupila si 2 velké kýble zmrliny, balení chipsů, lahev vína a za půl hodiny už mi bylo líp!
Dále k tématu mužů. Lukáš. Jeden známý, s kterým jsem spolupracovala nedávno na kampani pro klienta. Ozvala jsem se mu, zda zajdeme na oběd…pak jsme šli za pár dnů spolu na golf… potom taky na víno, schůzka polopracovní kvůli kampani pro klienta. Moc se mi ten kluk líbí a co? Bohužel od té doby se neozval. Do toho jsem zjistila, že je a není se svou přítelkyní. Letí s ní do Dubaje, tak se asi uvidí až potom. Jako co se uvidí potom??? Proč se o něj dál zajímám, když někoho má? A hlavně když mě nechce? Ach ach bože bože, zatím si sebe evidentně nevážím, přece bych si toto dobrovolně nedělala, ne? Ale je mi s ním dobře, líbí se mi a přeji si, aby mě chtěl a chtěl se mnou žít (blablablablablaaaaaaa).
Pak mě chce kamarádka seznámit s jejím kolegou. Neznám ho osobně kromě jedné schůzky před X lety, působí ale, že bychom si mohli rozumět. Nevím teď, jestli to mám brát jako znamení nebo ne? Po dlouhé době u mě dva muži, kteří se mi líbí, resp. jeden moc moc moc a druhého zatím neznám, ale láká mě to. A zrovna mi kámoška zavolá ve chvíli, kdy myslím na Lukyho, že se neozval, ani neodpověděl na SMS a nedal vědět ohledně zítřejší schůzky. Nevím, uvidíme, za 14 dní budu chytřejší – v obou případech.
A ještě jedna “vsuvka”, co se mužů týče: Byla jsem na večeři s Denisou a pak že zajdeme na jeden drink. Já už lehce ovíněná a opět odvážná říkám klukovi v šatně při bundách – “Ty jsi ale hezký kluk, já si tě pamatuju, už tady pár let pracuješ.” Bože můůůj, Lindo, woe, co to je???
A jeho kolega na mě, že jestli se mi líbí, tak mi dá jeho číslo a ať mu napíšu, že on je stydlivý. No tak já napsala, že! Hrdinka! A v úterý jdeme na večeři. No…tak zase moje charitativní sklony ve výběru mužů, proč to dělám??? Postavte vedle sebe 9 miliardářů a jednoho chudáka, tak já si samozřejmě vyberu chudáka! Nechápu, kde se toto ve mně bere. No co, hned si ho přece neberu a bavím se, že, tak uvidíme. Žiju jenom jednou!
Kažopádně už se mi rozjela víc práce, mám 2 klienty, kteří mi zatím stačí, ale hlavně! Mám radost a jsem šťastná. Jsem šťastná a těším se z maličkostí.
Aleluja!
Linda
