Tak a je to tady! Nastává den zúčtování. Jsem v šíleném stavu. Nevím a absolutně netuším, co dělat. Došla jsem s prací do bodu zlomu – ani trochu, ANI TROCHU mě to nebaví! Dohadovat se s klientem o píxovinách, totálních nepodstatných nesmyslech – to mě nebaví!!!
Vytočil mě nový manažer značky, nechápu, že o tomto člověku vůbec dělám zápis do mého deníku, ufff! Mám nést zodpovědnost za akci, produkci, s kterou nesouhlasím, máme jim zaplatit výdaje třetích stran, zainteresovaných do této akce, to je prostě VOSER! Jeho jednání se mi nelíbí, je útočné a mám z toho pocit, že ať uděláme cokoliv, klient nebude spokojen. Myslím, že i kdybych jim přitáhla George Clooneyho, řeknou mi, že to je málo.
Hledají sebemenší detaily, aby našli chyby a vůbec – nebaví mě práce ani pro jiné klienty, bože, prosím, co mám dělat, jak z toho ven??? Dej mi znamení!
Připadám si stejně jako loni touto dobou – ztracená, kdy nevím, co dál. Sakra, proč mám tento stav? Chci vědět, co mám dělat. Štve mě tohle moje rozpoložení. Jsem přátelský a pozitivní člověk, přece se takhle nenechám rozhodit. Podle mě řešíme úplné prkotiny a klienti to nevidí, já ano.
Pleť se mi zase zhoršila, no není se čemu divit po tom náročném létě, alkoholu, probdělých nocích a nervech. Ve čtvrtek jdu na bilogický peeling, snad mi to na ty moje super truper jebáky pomůže.
Do toho jsem osmý den bez alkoholu…ten pocit neznám. Mám antibiotika kvůli spodku a doufám a VĚŘÍM, že už to zabere a vyléčím se z toho všeho konečně!
Chlap v mém okolí žádný, natož můj parťák pro život. Pár lidí jsem potkala v baru, ale nic pro mě, většinou si s nimi chvíli popovídám a to je vše. Podle mě muži ze mě vycítí sílu a raději se sami stáhnou – pochopí, že to nemá smysl, že by to se mnou nedali. A já přitom tolik toužím po lásce.
Vedle mě má být někdo, kdo to dá, kdo se nebojí a zvládne mě. Tak ať už přijde!
No a ta práce k tomu. Mám pocit, že neznám směr. Přijde mi, že dřív jsem byla rozhodnější a věděla, co chci. Teď to nevím a to mě tak kurevsky sere! Chci to vědět!
Tento deník jsem začala psát loni 21.října – první zápis. Bože, dej prosím, ať letos 21.října už vím a posunu se dál! DĚKUJU!!!
Linda, toho času zoufalááá
